Čtvrtstoletí s Dylanem
...tak tedy po roce zase Dylan. Lucerna, šestá řada uprostřed, super výhled, od druhé písničky výborný zvuk. Letos je to pětadvacet let, co jsme se se Zuzanou mačkali v přeplněné hokejové hale na holešovickém výstavišti, abychom naživo viděli toho pravého Dylana s kytarou na krku a s foukací harmonikou u krku. Nijak zvlášť poučení a Dylanem nasáklí, víc zvědaví, než zasvěcení. Dnes mám ten koncert v mlhách čtvrtstoletí, zbyla jen ta vůně okouzlení a zadostiučinění spolu se vzpomínkou na nevelký bílý hadr napnutý mezi stromy před výstavištěm, na kterém bylo ručně štětkou napsáno: BOB DYLAN TONIGHT. Byla to doba predigitální, na ojedinělý zvukový záznam tehdejšího koncertu jsem tu dával linku vloni po Dylanově brněnském koncertu.
Poučen zážitky z koncertů po roce 2000, kdy se člověk často ztrácel v interpretační různorodosti songů a přeci jen o to čtvrtstoletí dál zaposlouchaný do dylanovek, využil jsem toho, že už dávno neplatí legenda o neočekávaných změnách v programu koncertů. Lze tedy dopředu "projet" v orignálních nahrávkách setlist očekávaný podle předcházejících koncertů, aby se člověk mohl lépe soustředit a nic ho nepřekvapilo. Stejně jako vloni byl setlist složený napříč celou Dylanovou kariérou, mírně ve prospěch kousků z druhé půlky Mistrova tvůrčího období. Ale zásadní písně z roku mého narození zazněly včetně Like a Rolling Stone.
Koncert nemá cenu komentovat, to by člověk nevyšel ze superlativů a papouškoval oficiální recenze. Odkazy na některé z nich jsou zde:
V roce 2006 hrál ve vysočanské areně Eric Clapton, který s sebou přivezl v doprovodné kapele dva pozoruhodné kytaristy - zázračné dítě Dereka Truckse a fenomenálního levorukého Doyla Bramhalla. Nic moc jsme o nich tenkrát nevěděli, ale po následném pátrání jsem si zamiloval Bramhallovu kapelu Arc Angels. No a právě druhý pilíř téhle kapely - Charlie Sexton - stál letos po Dylanově boku. Celé doprovodné combo plnilo do písmene svůj úkol, exhibice sólistů se jako vždy nekonaly, vše mělo svoji funkci a bylo podřízeno celkovému soundu, který byl bez chyby.
Pořizování fotografií a jakýchkoliv záznamů je na Dylanových koncetrech už tradičně problém, lidi se osmělí vždycky až během přídavků, kdy hrozba vyvedení ze sálu ve všeobecném nadšení a zmatku pod podiem opadá. Přesto se letos někomu zase zadařilo. V Paříži o dva dny později o poznání lépe, než v Praze. Video vkládám s tradičním výkřikem popletených důchodců na konspiračních webech: "Sdílejte, než to smažou!"
Další video na této lince: https://youtu.be/6jWYVPAYuwA
Na hlavní stránce v sekci "cernypetrTV" pak vkládám cca půlhodinový čerstvý záznam z pařížského koncertu ze včerejška (!) (12.dubna 2019) obrazově o něco méně kvalitní, ale zvukově super. Pro představu, jak vypadá letošní Dylanova šňůra je to více než dostačující...
