den3 - cernypetr

Jak již bylo řečeno, ráno vstává, světe div se, první Štěpán. Slyšíme klapání centrálního zámku Passata, zurčení spacákového a posléze stanového zipu, šustění odvíjeného toaletního papíru a vůbec další projevy života a pohybu po tábořišti. Jako první se také vydává prozkoumat sprchy obecního kempu a přichází s informací, že voda se s trochou nadsázky dá nazvat teplou. Očistec podstupujeme všichni, vaří se ranní káva, Štěpán a Mat snídají bagetu či chleba, Pat přijímá energii na celé dopoledne ve formě sušenek BeBe dobré ráno...

Bez velkého spěchu balíme naše obydlí, dvacet metrů pod námi se zvolna budí osazenstvo "skautského" tábora, jehož noční příjezd jsme i přes naše dlouhé večerní sezení nezaznamenali, nakládáme vše do vozu, Pat platí camp a vyrážíme na cca 40 km dlouhou jízdu do města Privas, kde je naše dnešní první zastávka. Město působí nejprve slibně, nad ním se pne jakýsi chateau, až později zjišťujeme, že je to celé kriminál. Docházíme (patrně i vlivem větrného a chladného počasí) k názoru, že je to díra, celou situaci nezachrání ani malebný bleší trh na náměstí. Pokračujeme dál.

Cesta je ovšem nádherná, zelené srázy prudce padají do hloubek, které překonávají vysoké mosty. Míjíme kamenná stavení a vesničky s vinicemi. Počasí se zlepšuje, čeká nás cesta nad údolím řeky Ardéche, jakýsi předkrm před čtvrtečním Grand Canyon du Verdon.

Moudrá kniha "Průvodce po Provence", kterou vezeme s sebou, nám říká, že ve městě Aubenas by měl stát významný románský kostel. Štěpán se snaží vymáčknout z italského softwaru naší kybernetické navigátorky jeho přesnou polohu a cestu k němu, bohužel marně. Nějakou chvíli se snažíme odhadnout, která z věží by mohla této památce patřit. Anča mlčí, případně nabízí nejrůznější hotely a obchody, Štěpán je roztrpčen a vytrvale mačká její ovládací prvky, leč nic...

Po nákupu několika pochutin (bagety, sýry, paštiky, olivy...) pokračujeme po vysokých úbočích nad klikatící se říčkou Ardéche, jejíž hladinu pokrývají stovky kánoí s víkendovými vodáky, kteří si loďky nahoře půjčili a dole po klidné a dozajista nezapomenutelné plavbě je zase vrátí. Písčité břehy meandrů s bohatým porostem jsou obehnány příkrými skálami, po kterých se vine naše silnička.

Dlouho vybíráme místo k našemu polednímu pikniku, až nám konečně padne do oka kamenitý sráz v trní, pod kterým padá dolů ostrý sráz k řece. Z neznámého důvodu považujeme toto místo za ideální ke klidnému obědu a bez ohledu na mravence, kterých je tu požehnaně, usedáme na ostré hrany balvanů. Podávají se čerstvé bagetky, dva druhy výjimečně chutné paštiky a konečně také pravý "fromage blanc", jehož nepovedený sourozenec zůstal ve Štrasburku v ledničce. Protože Francie je prý tolerantní k řidičům pod mírným vlivem, pijeme všichni i pivo.

Konečně je rozhodnuto. Naším dnešním cílem, kde budeme hledat nocleh, je lahodně znějící městečko Chateauneuf du Pape. Při vyslovení tohoto jména se vám po jazyku pne vinná réva a od chodidel stoupá teplo z rozehřátých kamenitých vinic, které toto víkendové sídlo avignonských papežů obklopují ze všech stran. Kolem čtvrté hodiny odpoledne přejíždíme řeku Rhonu a za chvíli nás z dálky vítají trosky papežského "nového" zámku nad nedozírnými vinicemi.

Naším prvním úkolem je najít camp. Zdá se, že v Chateauneuf du Pape je takový jediný, poměrně daleko za městem přes vinice, dle Anči kdesi na břehu Rhony. Dorážíme tam, s obtížemi vybíráme místo vhodné pro stanování, neboť camp je orientován na obytné vozy a všechna stání jsou značně kamenitá. Vzhledem k tomu, že kolíky našich stanů jsou spíš dráty z podezřele poddajného materiálu, navíc s sebou nemáme žádné kladivo a jediný bicí nástroj jsou Štěpánovy kombinačky, stany spíše klademe na svá místa, než bychom je nějak zvlášť kotvili, a navzájem se utěšujeme, že do našeho návratu z města se vítr rozhodně nezvedne a přes noc je pak zatížíme našimi mužnými kilogramy.

Před návrtem do campu ještě za pomoci Anči hledáme břeh Rhony. Po chvíli bloudění se náš vůz přeci jen dopídí širokého kamenitého břehu ještě širší plynoucí řeky, kde na muzejním traktoru s nohama na volantu odpočívá spokojený zašitý zemědělec. Než Štěpán zprovozní svůj obří profesionální aparát, aby z chlapíka vyrobil titulní stránku do National Geographic, zaujme traktorista budovatelský posez a zruší tím onu ospalou srpnovou podvečerní idylu. Válíme se na břehu Rhony, Štěpán loví naplavené kusy dřev a plánuje je nastěhovat do auta, kde už beztak přestává být k hnutí, potom instaluje stativ a chytá zapadajícím sluncem ostře osvícené mráčky nad široširým horizontem veletoku.

V campu je tma jak v prdeli, společnicí je nám opět Lukiho olejová lampa, lahve vína a jiné pochutiny. Dnes je ve spacácích o poznání tepleji. Dobru noc, zítra nás čeká Avignon, Arles a vůbec oblast vonící olejovými barvami a samozřejmě vínem...

Dnes jsme zakempovali poměrně brzo, proto už okolo páté hodiny odpolední procházíme uličkami Chateauneuf a stoupáme nahoru ke zbývající stěně papežského obydlí. Z vršku je v dáli vidět Avignon.

Po sestupu zpátky dolů do úzkých uliček města, ohrožováni po schodech divokým jezdcem na motokrosovém speciálu, usedáme před vinárničku na náměstí a poroučíme si sedmičku červeného. Klábosíme, je příjemný podvečer, dovolená je ještě z větší části před námi, lze konstatovat, že není mnoho věcí, které by nám v tuto chvíli scházelo...